Jak si užít Mikuláše a nevyděsit dítě k smrti
Je Mikuláš a jeho nadílka milá tradice nebo spíše traumatizující zážitek? Jak to vlastně je? Může trocha „zdravého strachu“ ublížit dětem?
Často se setkávám s názorem, že jsou dnešní děti vychovávány k změkčilosti.
Mikuláš je krásná tradice, v rámci které se mohou děti utužit a být odvážnější. Trocha strachu a děsu přeci nemůže uškodit.
Navíc, děti pak víc poslouchají. Stačí jen zahrozit Mikulášem a čertem a rázem je dítě hodné a klidné.
Jak používat „výchovu strachem“ jménem čert a Mikuláš?
Na existenci čerta a Mikuláše upozorňujte v průběhu celého roku.
Ideální jsou věty jako:
„Jestli nebudeš poslouchat, tak si pro tebe přijde čert. Dá tě do pytle a odnese do pekla.“
„Jestli si nebudeš uklízet hračky, tak tě čert odnese do pekla.“ nebo
„Počkej, až přijde čert s Mikulášem. Řeknu, že si neuklízíš hračky a on si tě odnese do pekla.“
„To se bude pan Mikuláš divit, že se pořád počůráváš.“
„Ty zlobíš. Čerti v pekle to mají zapsané a přijdou si pro tebe.“
Roční období na aplikaci výše uvedených vět je bezpředmětné. Dítě si danou informaci uloží. Důležité je opakování.
Připomínání existence čerta, Mikuláše a toho co dítěti udělají, je doporučené intenzivněji opakovat v průběhu měsíce listopadu a prosince.
Doporučená je tato výchova hlavně pro děti ve věku 2 až cca 6 let. V některých případech 2 až 8 let (u starších dětí je nutné přidat barvité detaily toho co se v pekle děje a jak to bude bolet).
Dítě vám věří. To co mu říkáte, považuje za pravdu a ironii nechápe. Využijete toho a buďte přesvědčiví.
Výchovu STRACHEM, lze aplikovat i v jiné úpravě.
Postačuje při své výchově používat strach z bití, zavírání do sklepa, dání do polepšovny nebo zanechání dítěte kdesi v černém lese.
Přínos výchovy
Pokud budete dobří a důslední, tak vaše dítě bude mít strach.
V důsledku „výchovy strachem“ bude hezky poslušné a bude plnit vaše požadavky.
Čím blíže k 5. prosinci, tím více bude vaše dítě v napětí a tím více poslušné.
„Mikulášská strašidla“ přicházejí
Obavy nejsou na místě, protože žádná psychická újma (zvlášť u 3-4 letých dětí) nehrozí. A pokud jo, tak zdatný dětský psychiatr jistě vaše dítě rád opraví.
Hlavní je nechat stát dítě samotné, žádná ochranitelská náruč. Dejte si záležet na připomínání toho, že čert je bytost zlá a záludná. Děti si odnáší do pekla a rád je straší.
Mikulášská nadílka pro rodiče
Je na čase sklízet plody svého konání.
Dítě je krásně vyděšené a uslzené.
Nechce spát samo ve své postýlce.
Může se přidat koktavost, noční děsy, počůrávání, úzkost…
Kdo je na vině?
No jasně, Mikuláš to přehnal. Ten čert byl asi přiopilý víc než jsme čekali. Může za to hloupá tradice.
Rodič je bez viny, i když otevřel dveře a rozhodl se vpustit zdroj traumatizace svého dítěte dovnitř. Rodič přece své dítě nezná a nemůže tak předpokládat, jaká bude jeho reakce.
Mikuláše vnímám jako tradici a rituál
Věřím, že vnímáte můj výše napsaný text jako nadsázku a nebudete se jím řídit.
K mému dětství prožitek Mikuláše a čerta neodmyslitelně patří.
Na Mikuláše a zážitky kolem vzpomínám ráda.
Ano, pamatuji si pocity strachu a úzkosti. Také si ale, pamatuji vítězné pocity nad tím, že jsem měla odvahu čelit svému strachu a že jsem to zvládla (určitě i díky tomu, že byla vedle mne moje maminka).
A jistě také pro to, že náš Mikuláš byl vlídný.
Mikuláše vnímám jako tradici, zkušenost a malý rituální test dětské odvahy. I proto se snažím tento prožitek uštědřit svému dítěti. Podávám mu tuto zkušenost, vlídnou cestou.
„Čert je kámoš, který nosí dárky. Čert má děti rád, i když zlobí. Čertův zevnějšek nevypovídá nic o tom, jaký ve skutečnosti je.“
Vlídný Mikuláš a čert
Mikuláš a čert se u nás chovají laskavě. Povídají si s dětmi a ptají se co a jak. Požádají o básničku, kterou jim děti rády odříkají. Dokonce přidají i něco málo ze svých nebeských záznamů o tom co se dětem během roku povedlo nebo na čem ještě musí děti „zapracovat“. Jsou hodní a nestraší.
Syna mám při jejich návštěvě v bezpečí své náruče a vysvětluji mu, že Mikuláš je hodný a má děti rád. Stejně jako čert, který sice působí hrůzostrašně, ale podle vzhledu by se nemělo soudit jaký kdo je.
Na dětech je vidět strach. Je to ale bezpečný strach. Strach, na který byly připravené (povídáním si o tom co přijde a jak to bude probíhat, pohádkami o čertech a Mikuláši, které jsem si vymyslela).
Cítí strach ze zvláštní návštěvy, která je neobvykle oblečená a vypadá ještě podivněji. Je to návštěva, o které věděly a souhlasily s ní.
Nemají strach, že si je čert odnese, protože je tím nikdo nestraší.
Své hranice odvahy posouvají tím, že si s Mikulášem povídají a s čertem si podají ruku.
Mikulášská návštěva je u nás hezkou vzpomínkou a děti se na ní každý rok těší.
Moc bych si přála, aby se můj článek stal inspirací pro více vlídných Mikulášů.
Komentáře